Výstavy fotografa Jindřicha Štreita mají sílu obohatit kulturní dění v centrech i v těch nejmenších místech země

Foto: archiv J. StreitaOPAVA – Pro pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty prof. Mgr. Jindřicha Štreita není léto obdobím odpočinku. Naopak, právě v jeho průběhu vyniknou autorovy výstavní aktivity realizované v řadě míst naší země najednou. Je tomu tak i v těchto dnech, kdy se lze s jeho tvorbou setkat v Praze, ve Žďáru nad Sázavou a na Šumavě.

Galerie ve věži Novoměstské radnice v Praze uvádí od 4. července až do 17. srpna „Možnosti dialogu“, společné vystoupení fotografa a malíře. S Pavlem Formanem (1977) pocházejícím z Bruntálu nevystavuje J. Štreit poprvé (představili se už např. také v opavském Domě umění). Slovy Johany Forman používá malíř detaily Štreitových fotografií pro svá díla, protože ho baví a jsou mu obsahově blízké. „Oba jsou z česko-polského pohraničí a vizualitu, kterou J. Štreit vytvářel jako dospělý a zralý umělec, Forman nasával jako dítě,“ konstatuje Johana Forman a hodnotu navozeného dialogu mezi fotografií a malbou spatřuje v posunu příběhů, v jejich převyprávění. „Forman si vypůjčuje v některých svých malbách detaily ze Štreitových fotografií a zasazuje je do nových souvislostí. Cituje. Malíř může použít fotografii jako filtr ke svým brýlím, přes které se dívá, což se v umění koneckonců děje už od 19. století,“ potvrzuje autorka v programovém textu vydaném pořadatelem výstavy, příspěvkovou organizací Novoměstská radnice.

Jiná z mnoha příspěvkových organizací vyvíjejících činnost v oblasti kultury, příznačně zvaná Kultura Žďár, se ve výstavní síni v přízemí Staré radnice ve Žďáru nad Sázavou z přelomu 16. a 17. století od 1. července zasadila o uspořádání neméně působivé prezentace, která fotografie J. Štreita umně kombinuje s dílem sklářské výtvarnice Moniky Vosykové. Výstavě „Černá a bílá“ nechybí nosná idea demonstrující spojení syrového a křehkého půvabu.

Jihlavská rodačka M. Vosyková, absolventka postupně Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, bývá představována jako sochařka tělem i duší, která sochařině zůstává věrná jak ve figurálních motivech, tak v minimalistické tvorbě ve skle. Jak říká, sochařskému zpracování se sklo brání a neposlouchá. Proto se ho snaží „zkrotit“ zcela osobitým způsobem, při němž nutí skleněným deskám přijmout v peci při teplotě 700°C tvar formy, na niž sklo ulehne. Z takto získaných skořepin, často opatřených povrchovým reliéfem, komponuje vícedílné nefigurativní objekty nebo jednodílné plastiky a objekty. Pracuje ale také se sklem tabulovým a skleněnými nitěmi, z nichž vytváří osobité artefakty.

Spojení Štreitových tematicky „černých“ fotografií vybraných z rozsáhlé kolekce Vítkovice a bílého skla M. Vosykové bylo už s ohlasem přijato při loňské letní prezentaci v Kroměříži a nyní je do 17. srpna nabízeno návštěvníkům historické budovy žďárské Staré radnice.

Koho by pak letní toulky zavedly na Šumavu, neměl by si určitě nechat ujít návštěvu klenotu šumavského Podlesí, starobylé vesničky v severozápadní části Jihočeského kraje, Dobrše na Strakonicku. O kulturu se tu stará sdružení pro obnovu Dobrše (SOD), občanské sdružení, jehož cílem je osvětová a kulturní činnost ve vztahu k místu jako ke zcela výjimečné vesnické lokalitě. V zámeckém křídle objektu někdejší školy probíhají už od 28. června hned čtyři výstavy. Vedle souboru Štreitových fotografií s názvem Chlévská lyrika, pro známou autorovu vesnickou tematiku tak typickým, se jedná o kolekci maleb Craiga Cahoona Barevné rytmy (Colourful Rhytms), autorský šperk Simony Kafkové s titulem Příroda_Poklad_Plast a Já a soubor kreseb Jáchyma Bartoníčka a Marcely Vichrové „Podlesí na kole“. Galerie Co Co v Dobrši na všechny uvedené výstavy návštěvníky zve do 8. srpna.

Repro: archiv SULetmý přehled současných aktivit J. Štreita znovu dokládá jeho dlouhodobé úsilí „poměřovat“ fotografii s dalšími obory výtvarné práce a prezentovat její mimořádnou schopnost s nimi navzájem živě komunikovat. V jeho případě je tato schopnost povýšena virtuozitou, jíž se mu v dokumentu podařilo dosáhnout. A jsou tu ještě další dva aspekty jeho někdy až horečné výstavní činnosti. První vyvěrá z touhy sledovat počínání mladších autorů, ať by se jejich zaměření mohlo na první pohled zdát fotografii na hony vzdálené. Tím druhým je pak věrnost myšlence prosazované jím už v letech, kdy na Sovinci organizoval výstavy tak, aby, byť v jakkoliv odlehlém místě, patřily všem, kdo si k nim najdou cestu. Nikdy nelitoval času ani námahy prezentovat výtvarnou tvorbu jako nedílnou součást vyspělosti života těch, kdo před materiálními požitky upřednostňují duchovní vyžití.

„Chlévská mrva, stejně jako kouř a dým Vítkovic mi vonět nepřestaly a nikdy nepřestanou. Je přece za nimi nesmírné lidské usilování těch, jejichž jména někdy znám, někdy pro mě zůstávají bezejmennými. A tak když se zamýšlím nad svou tvorbou, pokaždé si uvědomuji, že její sdělnost je založena na otevření mého srdce lidem, které zachycuji, a myšlence, kterou jim chci prostřednictvím fotografií jako uměleckého dokumentu předat,“ říká J. Štreit a v hlavě již nosí další prezentace svého obecně respektovaného díla. Tak v poslední srpnový den zahájí ve farním kostele Prozřetelnosti Boží v Šenově u Ostravy výstavu, jež připomene momenty ze života šenovské farnosti. Je připravována ke 250. výročí vybudování monumentální rokokové sakrální stavby, která bývá označována za „perlu“ Slezska.

Autor: Ivan Augustin

0