Václav Podestát: 57. arleské fotografické setkání

001 logo – plakát arleského festivalu 2026, foto Václav Podestát

Les Rencontres de la Photographie Arles vítá své návštěvníky od 6. července do 4. října 2026, v roli ředitele pokračuje Christoph Wiesner.

002 expozice Allaina Kellera, foto Václav Podestát

003 expozice Allaina Kellera, foto Václav Podestát

Na výstavách se lze setkat vedle zavedených jmen i s tak netradičními tématy jako jsou například UFO, zvířátka, experimenty, ale i s dobrou žurnalistickou fotografií. K té letos patří jednoznačně retrospektiva černobílých fotografií Allaina Kellera (*1946). Fotografoval nejen ve Spojených státech amerických, v Salvadoru, Iránu, Čečensku, také v Polsku, na Slovensku. Osobní příběhy zobrazovaných témat rezonují napříč celou expozicí, která je osobní autorskou reflexí, cestovními deníky, humanistickým poselstvím. Keller pracoval pro agentury Sygma a Gamma, nyní je členem uskupení MYOP, jehož kolektivní výstava byla v Arles na stejném místě v loňském roce.

004 Harry Gruyaert: A Sense of Place, Arles 2026, foto Václav Podestát

005 Harry Gruyaert: Waterloo, Belgie, 1981 (reprodukce s laskavým svolením umělce a Galerie FIFTY ONE, Antverpy)

Člen agentury Magnum, Belgičan Harry Gruyaert (*1941) má v Arles výstavu pojmenovanou „A Sense of Place“. Už dlouho se pohybuje s aparátem v různých metropolích i v menších městských lokalitách a fotografuje barevně. Na výstavě divák nesleduje dominanty toho kterého místa, spíše vnímá pouliční divadlo, kompoziční hravost fotografa s barevností, překvapivými dějovými momenty, které ve svém celku poukazují na město jako na podium s představením o člověčenství.

006 William Klein: This Way to Heaven, expozice ke knize New York, 1956, foto Václav Podestát

007 William Klein: This Way to Heaven, expozice ke Kleinovým abstraktním fotografiím, foto Václav Podestát

Osobnost Williama Kleina (1926–2022) je v Arles připomenuta v souvislosti s prvním vydáním legendární knihy o New Yorku z roku 1956 „Life is Good For You in New York: Trance Witness Revels. Dynamický prostor modulovaný architektonickým řešením kaple městského muzea patří výstavě „This Way to Heaven“. V šedesátých letech vznikly tři jeho nejvýznamnější filmy, jejichž ústředními postavami jsou tři skutečné či fiktivní americké osobnosti: Muhammad Ali, Polly Maggoo a Mister Freedom. Každá z nich, jak připomíná kurátor expozice Raphaëlle Stopin, svým vlastním způsobem – ať už bojovným, otevřeným nebo brutálním – ztělesňuje polarizovanou společnost, poznamenanou neustálou spektakularizací veřejného, soukromého i politického života. Velký prostor je věnován pozdějším přemalbám Kleinových černobílých snímků výraznými tahy červenou, žlutou nebo modrou barvou.

008 z výstavy Animal Model, William Wegman, reprodukce Václav Podestát

009 z výstavy Animal Model, Simona Kossak: fotografie z Bělověžského pralesa, reprodukce Václav Podestát

Široce zastoupeným autorským spektrem fotografů můžeme procházet na bezesporu atraktivní přehlídce „Animal Model – 200 let fotografie“ v komplexu Nadace Luma (v bývalých železničních opravnách). Anatomický pohled na zvířata se zde střídá s emocionalitou, vědeckým zkoumáním, etickým přístupem, tvůrčím hledáním, pohledem znejišťující diváka zda jde ještě o realitu nebo fikci. Panorama pohledů je doslova procházkou dějinami fotografie skrze vystavená díla i jejich tvůrce. Za pozornost nejen vedle děl Rinko Kawauchiho ,Williama Wegmana nebo Elliotta Erwitta, Martina Parra stojí rozhodně i černobílý cyklus polské vědkyně Simony Kossak, která v Bělověžském pralese žila třicet let výzkumným projektem v sepětí s přírodou.

010 Arles 2026, Sekce soutěžních knih, foto Václav Podestát

Hned v sousedním prostoru je instalována přehlídka soutěžních autorských fotografických knih. Cenu obdržel titul „Passports“ Keishy Scarville (MACK), za historickou knihu „Spirals od Juliette Pavy“ (Four Eyes Éditions), cena za fotoknihu „Not a Cookbook“ od Robbyho Reisa. Cenu LUMA Rencontres Dummy Book Award 2026 festivalu Les Rencontres d'Arles (ve výši 25 000 €) získal titul „Europastrasse“ od Otta Hainzla (Rakousko), zvláštní uznání kniha „Piedemonte“ od Gabriela Corredora Aristizábala (Německo / Kolumbie).

011 Zahájeni výstavy Edward Steichen a příroda v Arles, foto Václav Podestát

012 Krystyna Dul na komentované prohlídce výstavy Edward Steichen a příroda, foto Václav Podestát

Plynule lze také přejít k lucemburskému (Lët'z Arles) projektu „Edward Steichen a příroda“. Tento významný průkopník moderní fotografie, kurátor řady výstav (nejen Lidské rodiny z roku 1955) měl zálibu také v zahradničení, šlechtění rostlin, jejich pěstování a souběžně i ve fotografování přírody. Kurátor Ruud Priem ve spolupráci s Krystynou Dul, doktorandkou ITF Slezské univerzity v Opavě, vybral z lucemburských sbírek taková díla, v kterých světlo a Steichenova fascinace přírodou je zásadním prvkem tvůrčí motivace.

013 Z výstavy fotografické knih pro děti, foto Václav Podestát

Kdo by hledal českou fotografickou stopu na arleském festivalu bude jako vždy zklamán. Pouze vystavená kniha „Dášenka čili život štěněte“ od Karla Čapka (1890–1938), která je součástí velké a dobře připravené přehlídky fotografických knih pro děti toto vakuum zčásti narušuje v sousedství jiných dalších podobně koncipovaných titulů (např. od Roberta Doisneaua (1912–1994), Eikō Hosoea (1933–2024), Duane Michalse (1932), Alexander Rodchenka (1891–1956), Zofie Rydet (1911–1997Edwarda Steichean (1879–1973), Mary Steichen Calderone (1904–1998), Varvary Stepanove (1894–1958), také William Wegmana (1943).

014 Bruno Boudjelal: Goudron TangerLe Cap, foto Václav Podestát

Přestože se v Arles každoročně opakují prázdná témata o Africe, k těm zajímavějším letos patří projekt „Goudron Tanger–Le Cap“. „Chtěl jsem se po cestách z Dakaru do Bamaku vydat nikoli snahou o fotografický dokumentární přístup, ale především se podělit o pocit, že se tam, na druhé straně Středozemního moře, prodlužuje můj vlastní osobní příběh“, podotýká člen agentury VU Bruno Boudjelal (*1961). Kaleidoskop barevných expresivních snímků arleské expozice nedaleko římských lázní rezonuje nepřikrášleným a syrovým pohledem na kontinent plný života, souběžně i chaosu.

015 Lee Shulman a Omar Victor s projektem „Být tam“, foto Václav Podestát

Nenásilně a vtipně vybízí k přemýšlení nad dobou třídní nerovnosti i nad nekompromisním vzdorem v čase rasové segregace velmi vtipně koncipovaná výstava Lee Shulman (1973) a a Omar Victor Diopa (1980) „Být tam“. Jiný projekt „Ozymandias“ spojený s diagnózou Alzheimerovy choroby babičky indického autora Aman Alama (*1994), jenž fotografoval ve městě Agra, patří v Arles také k nepřehlédnutelným, osobním a velice naléhavým výstavám. Podobně jako jeho název odvozený od sonetu Percyho B. Shelleyho z roku 1818 je úvahou a zpochybněním nekonečnosti, připomenutím, že čas dokáže proměnit nejen životy našich nejbližších, ale i mocná impéria v ruiny.

016 Z výstavy GHANA! Snění o nezávislosti, 1957–1976, foto Václav Podestát

017 Z výstavy GHANA! Snění o nezávislosti, 1957–1976; Paul Strand: Ghana Africký portrét, 1963, reprodukce Václav Podestát

Zbytečným projektem se letos v Arles jevil výsledek výzkumného grantu z roku 2020 o Ghaně. Expozice instalovaná v arcibiskupském paláci na Náměstí Republiky, nazvaná „Sny o nezávislosti, 1957–1976“ je převážně o popisných i propagandisticky laděných snímcích, které měly v době jejich vzniku formovat iluzi společenské rovnosti a spravedlivého ráje v zemi, jež se vymanila z letité britské koloniální državy. Dojem nevylepšil ani zařazený knižní soubor „Ghana: Africký portrét“ z roku 1963, vytvořený Paul Strandem (1890–1976) na základě pozvání prvním prezidentem Ghany Kwame Nkrumahem.

018 Objekt Lary Tabet a Yasmine Chemali: Vitreous Body, foto Václav Podestát

Bohužel pouze dekorativní kvality představil i soubor Lary Tabet (*1983) „Vitreous Body“, původně experimentální bakteriografický výzkum z přístavních oblastí, ústí řek a umělých nádrží, které ex post dostaly charakter obsahově prázdných fotografických obrazů.

019 Hu Weiyi: The Inner Darkroom, reprodukce Václav Podestát

Podobně vyzníval i cyklus „The Inner Darkroom – Vnitřní temná komora“ Hu Weiyia (*1990) o akcentovaném vztahu mezi lidstvem a přírodou, v procesu trávení a metabolismu vlastního těla, jak připomíná anotace.

Fotografickou sbírkou módního návrháře Christian Lacroixe (1951), bylo možné procházet vedle stálých exponátů v Muzeu Réattu. Dominují zde díla známých autorů (nejen s Arles spjatý Lucien Clergue (1934–2014), ale i například mj. Katerina Jebb (1962), Annie Leibovitz (1949), Sarah Moon (1941), Paolo Roversi (1947)). V patře obchodního domu Monoprix byl zastoupen výběr z obsáhlé fotografické sbírky Fnac, nazvaná „Vzdálené sny“. Od roku 1978, kdy vznikla, představuje jednu z nejvýznamnějších firemních fotografických sbírek ve Francii. Zahrnuje 1 800 fotografií, které pokrývají téměř celé století historie tohoto média, uložených v Musée Nicéphore Niépce.

020 Část vystavených fotografií Alexe Webba Las Calles: V duchu mládí, reprodukce Václav Podestát

021 Prednášky o fotografických knihách v Arles, foto Václav Podestát

022 „Síla květin“ – výstava pěti autorů (Matei Bejenaru (1963), Suzanne Lafont (1949), Alice Pallot (1995), Anaïs Tondeur (1985), Jiang Zhi (1971) v zahradě u Antického divadla

V auditoriu Národní školy fotografie se tradičně konaly odborné přednášky, v souběžném OFF festivalu, který zahrnul dalších 138 samostatných výstav, byla jeho součástí například výstava dalšího mistra barevné „street fotografie“ Alexe Webba (1952) „Las Calles: V duchu mládí “ v Galerii Arena. Také výraznou přehlídku „Si tu traverses l’hiver – Pokud přežiješ zimu“ Adriena Vautiera (1987) v kostele Saint-Julien o čtyři roky trvající ukrajinské obraně na frontové linii proti ruskému agresorovi nebylo možné minout.

Závěrečná tisková zpráva uvádí, že na festival přijelo 22 000 návštěvníků během úvodního týdne (včetně mírného nárůstu profesionálních návštěvníků o 1 %), více než 5 500 diváků bylo na večerních programech v Théâtre Antique (+8 % oproti roku 2025), otevřeno bylo 47 výstav, z toho 11 v rámci programu Associated Arles, 12 výstav v programu Grand Arles Express, 28 výstavních míst, uskutečnilo se více než 115 veřejných akcí během úvodního týdne.

0