Nové dějiny naší fotografie v chronologii. Česká fotografie v datech 1839–2019

Autoři: Vladimír Birgus a Pavel Scheufler
Název:Česká fotografie v datech 1839–2019
Grafická úprava: Vladimír Vimr
Nakladatelství: Grada, Praha (www.grada.cz)
384 stran. Formát 235×163 mm
ISBN : 978–80–271–0535–9.

V roce 1990 vyšla na FAMU v Praze útlá skripta Vývoj československé fotografie v datech 1945–1989 od Vladimíra Birguse. Nákladem pouhých 400 kusů byla publikace určena především studentům Katedry fotografie, kde Vladimír Birgus tehdy učil jako odborný asistent. Birgus tak částečně navázal na stručnou a spíše na techniku a technologii zaměřenou chronologii české fotografie prvních sta let otištěnou na úvodních stránkách knihy Sto let české fotografie (1939) od Rudolfa Skopce nebo na chronologie vydávané průběžně v rubrice odborného časopisu Československá fotografie, ale i na chronologii, kterou publikoval v knize Česká fotografická avantgarda 1918–1948. Tu po vydání v Praze a ve Stuttgartu vydala v roce 2002 jedna z nejlepších vysokých škol světa, The Massachusetts Institute of Technology z americké Cambridge.

Vladimír Birgus, vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, je rovněž jedním ze dvou autorů nejkomplexnějšího a nejrozsáhlejšího díla o dějinách naší fotografie. Společně s kurátorem fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a historikem fotografie Janem Mlčochem v roce 2010 v nakladatelství KANT v Praze vytvořili rozsáhlou, stovkami reprodukcí doprovázenou, publikaci Česká fotografie 20. století vydanou i v německé a anglické verzi. Birgus je autorem stovek odborných textů, publikací a sám je aktivní a úspěšný svou volnou tvorbou spadající do oblasti subjektivní dokumentární fotografie. Neméně významnou osobností v dějinách české fotografie je teoretik a historik fotografie Pavel Scheufler (1950), který mnoho let vyučoval dějiny starší fotografie na Katedře fotografie FAMU v Praze. Autor stovek odborných studií v periodikách a desítek publikací. Z nich lze za nejvýznamnější označit tituly Fotografické album Čech 1839–1914 (Praha: Odeon, 1989), Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 (Praha: AMU, 2013), Galerie c. k. fotografů (Praha: Grada, 2001) nebo Fotografické ateliéry na území zemí Koruny české (spoluautorka Valburga Vavřinová, Praha: Národní památkový ústav, 2017).

Koncem devadesátých let minulého století sestavila autorská dvojice Birgus-Scheufler společnou knihu Fotografie v českých zemích 1839–1999 a publikovala ji v pražském nakladatelství odborné literatury Grada. Stala se okamžitě velmi populární pro řadu fotografických oblastí a dodnes je nepostradatelnou pomůckou historiků, teoretiků, kurátorů, galeristů, redaktorů nebo studentů fotografie. Není tedy pochyb o tom, že zájem získá i nové kniha, která je dílem dvou předních historiků fotografie specializujících se každý na jiné období. Pavel Scheufler zpracoval období od vyhlášení vynálezu daguerrotypie po rok 1918 a Vladimír Birgus pokračoval dále až do roku 2019. Nyní Grada na předchozí knihu navázala a oslovila k tomu stejnou autorskou dvojici. Dějiny české fotografie jsou v případě publikace Česká fotografie v datech 1839–2019 prezentovány chronologicky počínaje rokem oficiálního vyhlášení vynálezu fotografie v roce 1839 po současnost končící jubilejním rokem 2019. V oněch 180 letech je naše fotografie heslovitě popsána širokou oblastí těch nejvýznamnějších událostí z výstavní a publikační činnosti, technických vynálezů, založení fotoklubů a fotografických škol nebo vzniku (a mnohdy i zániku) fotografických galerií.

Přestože se první a druhá kniha z nakladatelství Grada v rozsahu let výrazně překrývají, čtenář krátce po prolistování zjistí, že má v rukou vlastně úplně novou knihu. Nové dvě dekády 2000–2019 zahrnují přesně třetinu rozsahu publikace (1839–1999 celkem 225 stran s hesly a 2000–2019 tvoří 115 stran s hesly), z čehož je zřejmé, že v novém tisíciletí došlo mimo jiné k všestrannému rozvoji naší fotografie. V knize se tak objevují jak dříve zapomenutí nebo opomíjení starší tvůrci jako Miroslav Tichý, Gustav Aulehla, Miloslav Kubeš či Karel Novák, jejichž tvorba byla výrazněji publikována až v minulých dvou dekádách, tak mnozí mladší autoři, kteří se teprve nedávno prosadili. Sympatická je i skutečnost, že publikace nezahrnuje jenom informace o tvorbě fotografů, ale uvádí i řadu děl výtvarníků, kteří využívají fotografické médium, jako je tomu třeba u Mileny Dopitové, Jiřího Davida, Aleny Kotzmannové nebo Jiřího Šiguta.

Četné aktualizace však najdeme i v údajích do roku 1999. Z těch nejranějších například údaj z roku 1840 o tom, že Florus Ignác Stašek nebyl autorem mikrodaguerrotypie řezu stonkem rostliny clematis nalezené v jeho pozůstalosti, ale že ji získal darem od Andrease von Ettinghausdena. Nově jsou v knize uváděny také informace o několika významných fotografujících šlechticích z období Rakouska-Uherska, či o méně známých fotografických knihách a výstavách jak z období meziválečné avantgardy, tak z časů normalizace v 70. a 80. letech. V původní podobě tak oproti starší knize zůstal jen zlomek hesel.

Autoři v úvodu knihy přiznávají, že výběr událostí znamená velkou zodpovědnost a není téměř možné nějakou aktivitu vynechat. Současně si ale může být čtenář jistý, že úkolu se chopili dva povolaní odborníci a že tímto způsobem popsané chronologické dějiny jsou tím nejkompletnějším materiálem.

Jmenný rejstřík se v případě takto koncipované knihy stává její podstatnou složkou, nikoliv jen typizovaným knižním doplňkem. Zdejší rejstřík obsahuje přes 1530 jmen. Mezi nejuváděnější osobnosti patří František Drtikol, Jaromír Funke, Josef Sudek, Anna Fárová, Antonín Dufek, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Josef Koudelka, Viktor Kolář nebo Jindřich Štreit, tedy nejenom fotografové, ale i teoretici, historici, kurátoři, pedagogové, vědecko-výzkumní autoři apod. Užitečným doplňkem je datace jejich života u jednotlivých jmen. Za rejstříkem následuje sice výběrový, přesto však velmi rozsáhlý výčet nejdůležitější literatury o české fotografii.

Nezanedbatelnou složkou publikace je její grafická úprava Vladimíra Vimra, která přispívá k plynulosti čtení i vyhledávání hesel. Oproti původní knížce pomohlo odstranění středové linky, ale především u tak úzkého sazebního odstavce volba sazby na praporek, nikoliv do bloku, jak tomu bylo původně. Užitečné je tučné zvýraznění vlastních jmen a názvů. Kniha je oživena třemi stovkami reprodukcí samostatných fotografií, knižních obálek nebo plakátů.

Za poslední rok ovlivnila pandemie covidu-19 více či méně snad všechny oblasti našeho života. Omezení běžných i pracovních aktivit se ale paradoxně stalo jedním z mála pozitivních dopadů pro dokončení této publikace, kdy její autoři získali mnoho času na pečlivé doplnění.

Většina čtenářů využije publikaci ve své příruční knihovně jako okamžitý zdroj informací, jiní si ji snad i budou číst po její chronologii jako román položený na nočním stolku. Pro obě skupiny je ale užitečné, aby se natrvalo stala součástí jejich knihovničky. Publikaci Česká fotografie v datech 1839–2019 lze bezpochyby označit za jeden z nejdůležitějších příspěvků k dějinám naší fotografie vysoce hodnotný pro teoretiky a historiky fotografie, ale současně pro všechny zájemce o českou fotografii.

Ondřej Durczak

Bára Prášilová, Dívka s ponožkou, 2017 (majetek autorky)

Dita Pepe, z cyklu Autoportréty s ženami, Marty, 2010 (majetek autorky) VELKA

Erich Einhorn, Sousto, 1959 (soukromá sbírka, Praha)

Jan Svoboda, 1969 (soukromá sbírka, Praha)

Jaroslav Kučera, Alexandr Dubček a Václav Havel, Praha 24. 11. 1989

Jindřich Eckert, ředitel pražské malířské akademie Josef Matyáš Trenkwald a malíř Josef Tulka, vizitka, 1871 (Sbírka Scheufler)

Jindřich Štreit, Arnoltice,1985 (majetek autora)

Jindřích Štreit, Obálka knihy Jindřich Štreit – Fotografie 1965–2005, KANT, Praha, 2006

Jiří Hanke, z cyklu Otisky generace, 2009 (majetek autora)

Karolina Tietz-Gallatová, portrét manžela fotografa Edmunda Tietze v zavinovačce, kolem 1879, vizitka

MIlada Einhornová_ z knihy Dobrodružství kozy Ricky ve velkém městě, 1958

Běla Kolářvá, Medúsa, 1964, (Aukční dům Zezula, Brno)

Obálka katalogu 25 let Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, KANT, 2015

Obálka knihy Czech Photographic Avant-Garde, 1918–1948, The MIT Press, Cambridge (Mass.) a Londýn 2002

Obálka knihy Czech Photography of the 20th Century s fotografií Jaromíra Funkeho, KANT, Praha 2010

Obálka knihy Jaroslav Charfreitág – Cesta do Nového světa 1902–1903, ITF a OKO, Opava, a PositiF, Praha, 2013

Obálka knihy Ondřeje Durczaka Důkazy objevů, Ostrava 2017

Pavel Baňka_Žebřík, 1986 (majetek autora) VELKA

Pavel Dias, Koryčany, 1964 (majetek autora)

Rudolf Bruner-Dvořák, Procházka císaře Fratiška Josefa I. po novém mostě Františka I. v Praze, 13. června 1901 (sbírka Scheufler)

Svatopluk Sova, Stříhání německých žen a kolaborantek, květen 1945 (sbírka Ondřeje Neffa, Praha)

Zdeněk Rossmann, Plakát k výstavě Civilisovaná žena, 1929

0