Jindřich Marco

Pohled do časů smutku a naděje (monografie Jindřicha Marca) Petr Vilgus

Jindřich Marco. Úvodní text a výběr fotografií Vladimír Birgus; grafická úprava Pavel Lev a Klára Hájková, Studio Najbrt; tisk PB Tisk Příbram. Vydal Torst v roce 2011. Počet stran 156, formát 160×180 mm. ISBN 978–80–7215–423–4. Aktuální cena na www.torst.cz 333 Kč, na obálce uvedeno 20 US$.

V tradiční „čtvercové“ řadě FOTOTORST vyšla na konci roku 2011 již 36. publikace. Kvalitně upravenou a skvěle vytištěnou knihu sestavil Vladimír Birgus, který v ní mapuje tvorbu českého reportéra a dokumentaristy Jindřicha Marca. Svazek čítající 156 stran má na titulu snímek z poválečné Budapešti, kde muž s hřebenem vyhledává chlapci vši ve vlasech. Fotografie vhodně symbolizuje autorovo hlavní fotografické téma z období po roce 1945 – evropské procitání z šestileté válečné můry, návrat relativně normálních poměrů a hledání nového řádu.

Marcova životní a profesní cesta plně odráží poblázněné dějiny střední Evropy ve 20. století. Narodil se v roce 1921 do pražské židovské rodiny, připravoval se na úřední dráhu, část války prožil ve fotografické agentuře, aby po udání jednoho z kolegů skončil v internačním táboře v Německu a později v dnešním Polsku. Na konci války z tábora utekl a odcestoval do již osvobozených Košic, kde vstoupil do služeb vznikající Československé tiskové kanceláře. Spolupracoval s ilustrovaným časopisem Svět v obrazech i se zahraničními tiskovými agenturami, s aparátem procestoval poválečné Maďarsko, Německo, Polsko či Jugoslávii, vytvořil knihu o Anglii nebo soubor o Skandinávii. Po vzniku Státu Izrael dokumentoval život, boje i problémy s masovým přistěhovalectvím. V roce 1950, jedenáct dní po svatbě, byl zatčen a odsouzen za „pomoc při trestném činu opuštění republiky“ na deset let vězení, z čehož sedm roků strávil v uranových dolech. Fotografií – praktickou tvorbou i uspořádáváním archivu – se zabýval prakticky až do konce svého života v roce 2000.

Z obrazového hlediska kniha obsahuje jak notoricky známé snímky z Berlína, Budapešti či Izraele, tak záběry, které jsou pro širší veřejnost novinkou. Právě tyto málo známé fotografie jednoznačně dokazují, že kompozice typu Pouliční fotograf v ulicích Varšavy (který portrétuje vojáky na válkou zničené ulici, ovšem jako pozadí použil na plátně namalovanou romantickou krajinu) nebo pohled na žebrajícího muže s cedulkou „Please buy my new song“ nejsou dílem náhody, ale výborného a citlivého fotografa. Snímky ze 40. let zachycují „běžný“ život v neobvyklých podmínkách zničených měst, návrat běžných poměrů do míst, kde ještě před několika měsíci vrcholil největší konflikt v dějinách lidstva. Málokdy zde nacházíme slzy nebo prvoplánové emoce. Lidé pohybující se v kulisách demolovaného města prožívají svá vnitřní dramata, která se odrážejí v pohledu, postoji nebo rekvizitách, které je obklopují. Totéž platí o fotografických souborech ze západní Evropy nebo z arabsko-izraelského konfliktu. Ve svém díle Marco pokračoval i po návratu z komunistického vězení, kdy se zaměřil na styl vycházející z tradic českých obrázkových časopisů 20.–40. let 20. století. Závěrečnou část knihy pak tvoří portréty významných českých umělců, mezi kterými najdeme i Josefa Sudka nebo tehdy mladičkého Jindřicha Štreita.

Kniha je ilustrována 80 fotografiemi a několika reprodukcemi dobových časopiseckých dvojstran se snímky Jindřicha Marca. Dále je doplněna o životopisné údaje, seznam samostatných a výběr skupinových výstav, přehled zastoupení ve sbírkách a seznamem použité literatury a článků.

Vladimír Birgus v textu připomíná, že dva nejvýznamnější soubory českých reportérů a dokumentaristů, které vznikly v průběhu a krátce po skončení druhé světové války, paradoxně nezachycují válku samotnou, ale její bezprostřední následky. V prvním z nich – Abecedě duševního prázdna, Zdeněk Tmej zaznamenal atmosféru panující mezi zahraničními dělníky nasazenými na práci do Německé říše. Druhým je právě Marcův soubor z cest po rozvalinách poválečné Evropy.

Na 58 úvodních stranách najdeme anglicko-český text, který přibližuje životní osudy tohoto opomíjeného autora. Text je v tradičním Birgusovském stylu – tedy informačně hutný a přitom příjemně čtivý. V české uměnovědě se jedná o poměrně neobvyklý jev. Zejména lidé s hradbou titulů před i za jménem si chvíli po své habilitaci osvojují podivný slang, tajemný newspeak připomínající šifry tajných bratrstev, přičemž často z jejich textů není úplně jasné, jestli je jejich cílem věci vysvětlit nebo zamlžit. Autor textu v publikaci Jindřich Marco má dar psát o historii i teorii fotografie způsobem, který je přístupný jak pro odborníka, tak pro laika.

Vzhledem k tragicky malé státní podpoře pro profesionální uměnovědné bádání v oblasti fotografie celou řadu objevů uskutečňovali a uskutečňují vysokoškoláci ve svých ročníkových a závěrečných pracích. Připomínám proto Birgusovu významnou výhodu – možnost a ochotu čerpat historické prameny z nejčerstvějšího zdroje, totiž z teoretických diplomek jeho studentů na Institutu tvůrčí fotografie. Také v knize o Jindřichu Marcovi tento zdroj bohatě využil a díky tomu široké veřejnosti zpřístupnil informace a objevy, které by se jinak objevily jen při obhajobách a na které by pak řadu let jen padal prach v univerzitních depozitářích.

Petr Vilgus

Zdroj: Foto 2/2012

0