Václav Podestát: Rencontres Arles 2018

1. 8. 2018 St 18.29 od Ondřej Durczak | Aktuálně

001-william-wegman-tamino-with-magic-flute-1996 William Wegman: Tamino s magickou flétnou, 1996

„Mnoho skvělých umělců má nebo mělo své múzy. Historie fotografie nabízí několik slavných případů. Například Jacques-Henri Lartigue a Renée Perle nebo Alfred Stieglitz a Georgiu O'Keeffe. Do života Williama Wegmana (1943), amerického fotografa, umělce, vstoupila neobvyklá múza před téměř půl stoletím. Připojila se nerozlučně k jeho rodině a projevila také nezvyklé nadšení pro pózování před jeho kamerou. Umělec ji pojmenoval Man Ray. Byl jí výmarský ohař.“

Mnohému to může znít jako odlehčené vyprávění uprostřed horkého léta. Stranově převrácená fotografie s oddaně smutným, psím pohledem, shlíží letos na návštěvníky z plakátů největšího fotografického festivalu na světě v jihofrancouzském Arles. „A je jedna z 36 hlavních, arleských výstav opravdu jenom o psech?“, ptá se její kurátor a autor citátu o múzách William A. Ewing. Na polaroidových a nově i na digitálních snímcích pozorujeme nezvykle nalíčenou modelku, astronauta, právníka, kněze, zemědělského dělníka, dokonce …psa chodce! Expozice „Být člověkem“ je dokladem kultivované hravosti autora, jeho smyslu pro neobvyklou interpretaci stylů napříč dějinami umění, vnímavostí pro jemnou nadsázku a humor. Před objektivem se za půl století vystřídalo již více psů-modelů (Man Ray skonal v roce 1982). Wegman nezapře původní profesi malíře (absolvent Akademie umění v Illinois). V rozpálených dnech přináší v Arles snad každému pocit dobré pohody.

Ředitel Sam Stourdzé na zahájení, v pořadí již 49. ročníku fotografických setkání v jihofrancouzském Arles, mimo jiné připomněl, že „festival skýtá příležitost pro sdílení a objevování fotografií ve všech možných rozmanitostech. Může být nástrojem pro pochopení společnosti.“ Expozice, řazené do tematických sekcí, měly vernisáže, besedy, přednášky během hlavního zahajovacího týdne na začátku července. Společně s „Nocí fotografie“ a večerními projekcemi v antickém divadle. Arles se již v roce 1965 stalo prvním francouzským městem, v kterém, v muzeu Réattu, jako první otevřeli fotografické oddělení. Disponuje bohatým sbírkovým fondem a část z nich letos také představuje. I nedaleké opatství Monmajour, nacházející se na skalní vyvýšenině, fotografii každoročně prezentuje. Letos například prostřednictvím výstavy Godard a Picasso, zahrnující dobové filmy a také fotografické koláže.

Jednou z hvězd současné fotografie je zde letos v Arles vnímán Angličan Paul Graham (1956). Představuje cykly Americká noc (1998–2002), Záblesk možností (2004–2006) a Přítomnost (2009–2011). Prostřednictvím kombinace téměř neviditelných (bílých), přeexponovaných obrazů a těch s plnou barevností si má divák uvědomit kontrasty třídní propasti společensko-ekonomických rozdílů i různících se názorů současné americké společnosti. V dalším sledu obrazů aplikuje motivy s jemným posunem scén, fotografovaných na klidném americkém venkově i na rušných ulicích velkoměstského New Yorku, kde od roku 2002 Graham žije. „Prostřednictvím seskupení dvou nebo tří fotografií autor simuluje roztěkanost městského vědomí“ , tvrdí kurátor výstavy Christopher McCall.

Poslední verš Nového zákona je možnou nadějí na druhý příchod Ježíše Krista a lidstvo konečně vstoupí do Božího království. Jonas Benediksten (1977), člen fotografické agentury Magnum, v Arles prezentuje výsledek dlouhodobého projektu. Barevné fotografie komunit z Anglie, Brazílie, Ruska, Jižní Afriky, Zambie, Japonska a Filipín přináší příběhy mužů, kteří se považují za novodobé Mesiáše nebo jejich následovníky. V přesvědčení, že se ujmou chodu světa. Fotograficky silný obrazový epos umocňuje díky členění do vyprávěcích bloků i prostor odsvěceného kostela.

Usměvavý René Burri, který býval pravidelným a dlouholetým návštěvníkem arleských fotografických setkání, je zde letos, čtyři roky po své smrti, přítomen prostřednictvím „Imaginárních krajin“. Na začátku expozice byla Burriho cesta do Egypta v roce 1958, kde objevil pyramidu Saqqarah. Po této zkušenosti opakovaně Egypt navštívil, dále i Mexiko nebo Guatemalu. Pyramidy nacházel a fotografoval. Někdy skutečné stavby, jindy tvarové analogie. „A protože jako rodilý Švýcar měl vztah k horám, rád je zdolával a hleděl na prostor za nimi, chtěl zjistit, co se ukrývá za jejich horizontem“, osvětluje Clotilde Blanc-Burri, fotografova manželka, důvody arleské koncepce.

Ještě než připlul Rober Frank v roce 1947 na nákladní lodi z Evropy do USA, aby se zprvu uchytil jako asistent Alexey Brodovitche v časopise Harper´s Bazaar, měl už za sebou fotografickou zkušenost. Rané snímky, společně s jeho zásadním dílem o Američanech, je možné potkat v Centru van Gogha. Krajiny, portréty, reportáže. Po dvouleté zkušenosti a návratu do Evropy fotografoval mimo jiné tradiční venkovský kantonální život „Landsgemeinde Hundwil“ a už tehdy projevil svůj sklon pro kritický pohled na život kolem sebe. Na černobílý negativ zaznamenával náznaky dějových situací. Sen o úspěchu a étosu konzumu, víru v lepší budoucnost. Právě takový model zobrazení aplikoval později, díky Guggenheimově stipendiu (1955) v zásadním díle „Američané“ (1958 francouzské vydání). Výstava má bohužel kolísavý charakter, kombinuje bez bližšího vysvětlení původní zvětšeniny s novodobými.

Větším diváckým překvapením je jiná expozice, o patro výše, ve stejném centru. „Depardon 1968–1999“. Raymond Depardon spoluzaložil v roce 1966 agenturu Gamma, od roku 1978 působí v agentuře Magnum. Spojené státy, které opakovaně v rozpětí třiceti let navštívil, zprvu vnímal jako ikonu poválečné hospodářské i kulturní obnovy. Fotografoval například v Chicagu volební sjezd demokratické strany, o několik let později byl u soupeření, když kandidoval na prezidentskou pozici republikán Richard Nixon. Oficiální tématika záběrů je v potemnělém prostoru galerie s bodovým nasvětlením exponátů střídána pohotovým, subjektivně laděným dokumentem. Snímky z ulic, opuštěných míst, mimo jiné z Nového Mexika, Kalifornie, Colorada, Nevady, Montany, Jižní Dakoty, jsou tematicky vzdálené tehdy doznívajícímu evropskému, humanistickému trendu. Sedmdesát šest představených fotografií, odkazuje k moderní a důmyslné práci s kompozicí, s kontrasty světel a stínů a často k dějové nejednoznačnosti.

Ke smrti dvou nepřehlédnutelných postav světové politické scény minulého století se vztahují v Arles dva širší projekty. První je věnován atentátu na Roberta. F. Kennedyho, další okázalé tryzně za zemřelého komunistického diktátora Fidela Castra. Paul Fusco fotografoval na zakázku časopisu Look poslední rozloučení s R. F. K. 8. června 1968 z vlaku, převážejícího tělo zavražděného prezidentského kandidáta z New Yorku do Washingtonu, D. C. O čtyři dekády po smutné pohřební události, v roce 2009, si francouzský umělec Philippe Parreno (1964) pronajal vlak i kompars oděný do doby jízdy „Kennedyho vlaku“ a natáčel scény souznívajícími s Fuscovými snímky na kameru 70 mm. Právě filmová interpretace emocionálně velmi silně umocňuje v bývalých arleských železničních halách soubor původních fotografií Paula Fusca, zatímco souběžně související výstava holandského umělce Rein Jelle Terpstra danou událost pro změnu přibližuje sesbíranými fotografiemi a filmy od skutečných pamětníků (The People's View, 2014–18). Metodu, ne nepodobnou Fuscovým fotografiím, aplikoval také Michael Christopher Brown, při snímání barevných fotografií tryzny za Fidela Castra na Kubě, jehož tělesné pozůstatky vezl vlak z Havany do Santiaga mezi davy truchlících kubánských obyvatel.

Rok 1968 změnil svět, zní v roce osmičkových výročí s velkou rezonancí. Argentinec, Marcelo Brodsky (1954), využil dobových fotografií, místy do nich zasáhl lokálním kolorováním, a v Arles jimi připomněl bouřlivý rok šesté dekády minulého století. Série „Oheň ideálů“ reaguje na barikády, plakáty, na společenský, kulturní a politický kontext toho času. Zprostředkovává historické události. V den tzv. „Krvavého pondělí“ se v centru Paříže střetlo pět tisíc studentů s policií, následně v zemi začala generální stávka devíti milionů dělníků. Ohlas sovětské okupace 21. 8. 1968 v Praze je zde symbolicky připomenut fotografií Josefa Koudelky, Bratislavu zastupuje záběr stojícího muže s rozhalenou košilí před hlavní tanku od Ladislava Bielika.

Chceme být nesmrtelní, po celou dobu krásní a přitažliví, bez nemocí, slangově řečeno „v pohodě“? Víra ve vědu a nové technologie vytlačuje víru v nadpřirozenou, božskou moc. Vizuálně znepokojující série „H +“ Matthieu Gafsoua (1981) ukazuje těla s implantovanými mikročipy pro zvýšení inteligence, kvalitní stravu pro vybudování perfektního imunitního systému, zařízení na zamrazování orgánů pro jejich okamžité použití. Kdyby náhodou hrozila současnému člověku smrt, předpokládá se lékařská pomoc. Technicky dokonalé fotografie švýcarského autora, paradoxně k vidění v galerii nedaleko hřbitova, zneklidňují nejen svým vizuálním klidem. V programu letošního arleského setkání nalezneme i odkaz k potěmkinovým vesnicím. Nejsou ale o zatajované chudobě, kterou ukryl v roce 1787 Grigorij Potěmkin, ministr Kateřiny Veliké. Rakušan Gregor Sailer (1980) fotografoval v letech 2015–2017 podobné variace připomenuté historie – fasády neexistujících, na první pohled vznostných i docela obyčejných budov v USA nebo v Evropě. Určené pro výcvik armády nebo pro školení bezpečnosti. V Číně naopak snímal stavby skutečné, postavené ve stylu replik (nejen) evropských měst. Iluze nebo realita; pochybnost o reálném světě?, může nás po zhlédnutí napadnout.

Organizátoři arleského setkání letos museli vyřešit úbytek velkých výstavních ploch v areálu železničních opraven, kde do závěru finišuje výstavba obřího, moderního komplexu nadace Luma, projektovaného Frankem Gehrym. I proto bylo několik projektů umístěno například do rozpáleného patra obchodního domu Monoprix. Zde, doslova v potu tváře, bylo možné také prolistovat knižní produkcí vydavatelských domů za poslední rok, včetně titulů, reprezentujících Institut tvůrčí fotografie FPF v Opavě (Vladimír Birgus: Photographs 1972–2017, Josef Moucha: Válka za studena, Lucia Sekerková + Tomáš Pospěch: Čarodějnice, Ondřej Durczak: Důkazy objevů, Daniel Šperl: Homo Pragensis. Tomasz Tyndyk: Teatr, Krzysztof Goluch: Co siódmy a dva tituly od Rafała Milacha: Winners i nejnovější The First Marchof Gentleman (tato kniha byla nominována mezi finalisty soutěže o nejlepší autorskou publikaci). V rámci projektu Cosmos Books byly v areálu knižních nakladatelů a veřejných přednášek vystaveny mezi jinými i velkoformátové fotografie z diplomové práce Vladimíry Kotry, od Petry Vlčkové portréty ze souboru Babičky.

Václav Podestát

obrazek Sam Stourdzé a Paul Graham při zahájení festivalu. Foto Václav Podestát

obrazek Jonas Bendiksen: Ježíš je přivážen. Iniciály INRI napsal Pilát Pontský nad ukřižovaného

obrazek René Burri: Canada, Montreal, 1967

obrazek Expozice Roberta Franka ve Van Gogh Centru. Foto Václav Podestát

obrazek Expozice Depardon 1968–1999. Foto Václav Podestát

obrazek Raymond Depardon: Sioux City, Iowa, 1968

obrazek Paul Fusco: Bez názvu. Z cyklu RFK pohřební vlak, 1968

obrazek Matthieu Gafsou: Bioluminescence v Aequorea Victoria, Fribourg , 2017

obrazek Gregor Sailer: Carson City VI, Vårgårda, Suède , 2016

obrazek COSMOS Arles Books 2018. Foto Václav Podestát

obrazek Prezentace vydaných knih, Arles 2018. Foto Václav Podestát

obrazek Luma Arles Parc des Ateliers 2018. Foto Václav Podestát

arles-1 V popředí fotografie letošní absolventky ITF Vladimíry Kotry z jejího projektu Gabi

arles-0 Studentka ITF Petra Vlčková se svou fotografií z cyklu Babičky

arles-2 Fotografická monografie Vladimíra Birguse v expozici fotografických knih

arles-3 Fotografická publikace Theatre Tomka Tyndyka v expozici fotografických knih

arles-4 Fotografické publikace Ondřeje Durczaka Důkazy objevů a Vladimíra Birguse Jaromír Funke v expozici fotografických knih

arles-5 Fotografická monografie doktoranda ITF Daniela Šperla s názvem Homo Pragensis v expozici fotografických knih

arles-6 Fotografická kniha Rafała Milacha The First March of Gentlemen v expozici fotografických knih

arles-7 Fotografická monografie Josefa Mouchy s textem Vladimíra Birguse Válka za studena v expozici fotografických knih

arles-8 Fotografická kniha s editačním přispěním a vydáním Tomáše Pospěcha v expozici fotografických knih

0

Novinky

T E R M Í N PRO PODÁNÍ PŘIHLÁŠKY DO BAKALÁŘSKÉHO STUDIA NA ITF je 31. 3. 2024.
T E R M Í N Y: *** 3. konzultace proběhne na Horní Bečvě ve dnech 22.-24. 3. 2024 *** 4. konzultace proběhne na Horní Bečvě ve dnech 2.-5. 5. 2024 *** 5. konzultace proběhne na Horní Bečvě ve dnech 20.-23. 6. 2024

Vyhledávání

Zadejte frázi, kterou chcete vyhledat. Zadáte-li více slov, budou nalezeny pouze texty, které obsahují všechna tato slova.

www.photorevue.com

Webarchivováno
Národní knihovnou
ČR

loga ke stažení