Zawadka Marek: Zapomenuto

Zapomenuto Jednou z klíčových otázek jungovské psychologie je proces, který C. G. Jung nazval individuace. Proces individuace se dělí na dvě části. První z nich probíhá v první polovině našeho života, kdy se přizpůsobujeme požadavkům vnějšího světa. K druhé dochází v druhé části života a jejím úkolem je přizpůsobit nás vnitřnímu světu. Konečným cílem individuace je dospět k bytostnému já, což je centrální bod a zároveň podloží naší psychické existence. Dospění do této oblasti je nejdůležitější a hlavní cíl naší psýché, je to něco, k čemu všichni podvědomě směřujeme. Fotografický cyklus „Zapomenuto“ je mé osobní vyprávění o této etapě procesu individuace, který spočívá ve smíření se s vytlačenými, zapomenutými obsahy psychiky. Jung této části říká Stín. Jedná se o neodlučitelnou část naší povahy, která v nás spočívá bez podílu vůle, mimo dosah vědomí, která se často vyznačujeme úplně jinými směřováními a hodnotami než ty, které vědomě zastáváme. Osobnost stínu utvářejí také traumatické zkušenosti, nejčastěji pocházející z dětství. Dětské děsy, bolest, nenaplnění - často zveličené perspektivou dítěte, někdy ovšem hrozivé a natolik bolestné, že jediným způsobem, jak je přečkat, bylo zmražení, nepociťování ničeho. Cesta k „stínu“ je u každého člověka jiná, ale vždy se jedná o obtížný, a nejednou nebezpečný, proces - může vést jak k osvobození a plnému životu, tak k šílenství. Ovšem nechopit se této výzvy člověka téměř jistě odsoudí k polovičaté existenci a nevyhnutelné ztrátě pocitu smyslu existence nebo k pomalému stávání se protikladem sama sebe, ke ztrátě kontroly nad tlumenými touhami a instinkty a ve výsledku k postupné dezintegraci osobnosti.